Diktát Vánoc

Za měsíc je Štědrý den a většina z nás už se začíná připravovat na tento velký den a dny okolo, kdy se bude slavit a debužírovat. Nejsou ale Vánoce už trošku moc nadiktované společností?

Vyprat záclony, pověsit, umýt okna, uklidit celý byt, protože budou Vánoce a přijdou návštěvy, které nám v bytě zase zašpiní, dětem upadne kus jídla na zem a naše snaha bude zbytečná. A ještě než to celé vypukne, tak nalepit nálepky sněhových vloček na okna, přestože vůbec nesněží a udělat obří nákupy v obchodech, kde už od října visí řetězy a vánoční stromeček. A samozřejmě nezapomenout na hodně dárků. Vánoce mám ráda, ale poslední dobou právě s tím, jak obchodní domy nás už od skoro od září masírují vánočními kolekcemi a všude jsou komerční reklamy vánočních produktů, se z nich trochu vytrácí kouzlo.

A navíc Vánoce jsou přece svátky klidu a míru, a tak by se měly nést v duchu pohody a né přehnaného uklízení, pečení kvanta cukroví a nervů, že tohle a tamhleto se nestihne. Rodina a známí pak přijdou, vůbec vaše naklizeno neocení a když přijde vy k nim, tak oni již mají pro vás také naklizeno, ale vás spíš zajímají dárky a příjemná zábava s nimi, než jestli je na lustru prach, pokud tedy nejste uklízecí guru.

Sice jde všechno si rozdělit a udělat s předstihem a v klidu, ale v závěru je vše zase na Štědrý den špinavé a stres přijde znovu. Vánoce by opravdu měly být v klidu, v příjemné atmosféře a s návštěvou vánočních trhů.